Rosnička 464.202
Představovat parní lokomotivu řady 464.2 jistě není třeba. Ačkoli byly vyrobeny pouhé dva kusy, bylo o nich spoustu napsáno. Sluší se alespoń připomenout, že ji jako poslední svoji konstrukci parní lokomotivy vyrobila plzeňská Škoda v roce 1956 a ačkoli na ni byli aplikovány všechny tehdejší moderní prvky, byla paradoxně „na lopatu“, tedy bez tehdy běžného přikladače. Kvůli vytížení výrobce a rozhodnutí o ukončení výroby parních lokomotiv se dokonce uvažovalo o přesunutí dodávky sériové výroby 75 kusů do Polska. Nakonec však zůstalo pouze u prototypů, kdy první z nich měl být uchován pro muzejní účely, avšak kvůli stavu lokomotivy byl nakonec vybrán druhý, který se podařilo jako majetek Národního technického muzea opakovaně zprovozňovat. Je třeba také dodat, že tato lokomotiva byla známa pod několika přezdívkami a to například jako Bába s nůší, Chruščov, Špenát, ale především jako Rosnička. Druhou uvedenou přezdívku si tato řada vysloužila za vedení zvláštních vlaků po část jeho cesty se sovětskou státní delegací vedenou tehdejším nejvyšším soudruhem na jednání ve Vídni s americkým prezidentem Kennedym.
Hlavním důvodem stavby modelu nebyla jen výjimečnost tohoto typu, ale především fakt, že značnou část provozu zajišťovaly obě velké předlohy pod hlavičkou lokomotivního depa Jihlava a Brno, kdy se pravidelně vyskytovaly na nedaleké trati 240 spojující obě města. Druhým velkým důvodem byla vhodná konstelace dodávky dílů pro stavbu samotného modelu.
Jeho základem je upravený pojezd pro stavbu papouška od firmy DK model, který bylo třeba zkrátit a navíc upravit i vzdálenost poslední spřažené nápravy a tím i spojnice. Bylo třeba také nově vyrobit čelníky a podpěru dýmnice. Podařilo se i nainstalovat imitace brzdových zdrží. Původně uvažovaný motorek Canon se kvůli malé délce osy neosvědčil a nahradila větší varianta motoru Mashima na jehož druhém konci vzniklo místo i pro setrvačník. Od stejné firmy jako pojezd je u bouda vyrobená pro štokra. Zde však bylo třeba upravit jeho výšku, protože se ukázalo, že je cca o 2 mm nižší. Kotel byl vysochán s využitím běžně dodávaného odlitku, z něho byla vyříznuta vrchní část. Nakonec bylo třeba upravit i vzhled písečníku, který odlitek neměl správně. Do kotle se dalo napěchovat maximum olova, takže už nebylo třeba ho tolik dát do uhláku, jehož základ je také ze zmíněného odlitku. Proto bylo možné zvolit variantu s menším množstvím uhlí, kde je vidět částečně i tubus pro pohrabáč, která čouhá ven jako ve skutečnosti. Zbylé části (ochozy, žebříky, usměrňovací plechy) jsou z plechu buď vlastní stavby nebo ze zbytků z jiných stavebnic. Model má vpředu v souladu s předlohou klasické nepůvodní lampy, naopak zadní jsou původní. Protože bude jezdit převážnou většinou komínem vpřed, osvětlení pomocí teple bílých SMD diod je pouze na čelních lampách a dálkovém reflektoru. Nad motorem se našlo dostatek místa i na dekodér Zimo MX 622. Instalací figurek lokomotivní čety byla stavba modelu završena.
