Aktuality

23.6.2018

Dalším svislým prvkem, který se objevil v komonické stanici je původní zauhlovací zařízení, ke kterému přiléhá skládka uhlí a manipulační drážka s vozíky. Mimo to se již zde objevily i „šturcy“ na konci kusých kolejí.

Řeka se již dočkala finální podoby, kdy zde byla osazeny veškeré keře a stromy po obou březích a také podél přilehlé cesty. K posledním úpravám ještě dospěly i drátovody, při nichž byly okraje šachet s kladkami natřeny bílou barvou, jak tomu ve skutečnosti kdysi bývávalo.

Zauhlovací výtah, v popředí i v pozadí jsou patrné "šturcy"

Finální podoba řeky

22.5.2018

Konečně nastal okamžik, kdy můžeme začít do Komonic instalovat svislá zařízení. Dosud to nebylo možné, jelikož zde probíhaly práce na vodorovných záležitostech (drátovody, nástupiště), a tudíž by hrozilo jejich poškození. Jako první se nám úspěšně podařilo instalovat mechanické závory, které se zatím zdají být plně funkční. Teprve čas však ukáže, zda se naše originální řešení osvědčí.

Druhý zajímavým prvkem je mechanická „ranžírka“, která je zvláštní tím, že oproti předchozímu provedení, má i pohyblivé protizávaží a stínítko. Obě tyto stavebnice pochází od firmy Hekttor.

Následovaly i světelná odjezdová a seřaďovací návěstidlo vzoru ESP58, která byla dříve postavena a při likvidaci původní stanice zdemontována. Nyní se tedy vrací na své původní místo v nové stanici a věříme, že budou spolehlivě sloužit jako doposud.

Poslední viditelnou změnou je údolí řeky, které pomalu dostává svou definitivní podobu, která bude ještě doplněna vzrostlou zelení. Součástí této akce je i nová opěrná zeď, která má stejný vzhled jako všechny další na celém kolejišti.

Mechanické závory na svém místě

"Ranžírka" aneb mechanické seřaďovací návěstidlo

Návěstidla typu ESP58 na "tabulkovickém" zhlaví

Údolí řeky (zatím beze jména), včetně opěrné zdi

4.5.2018

Již dříve zde byla zmínka o tom, že stanice Komonice je vybavena elektromechanickým zabezpečovacím zařízením. S tím souvisí i to, že k výhybkovým přestavníkům museli být nově vybudovány drátovodné trasy z obou stavědel. Každá dálkově stavěná výhybka tak zároveň dostala „bednu“ přestavníku a závorníku. V trasách pak byly doplněny i jednotlivé šachty s kladkami a napínáky. Vzhledem k tomu, že se jedná kvůli detailům o časově náročnou práci, probíhala stavba pomalu, ale výsledek jistě stojí za to. Mimo to bude ještě nutné drátovody barevně upravit. Teprve po dokončení nástupišť a usazení všech návěstidel bude možné veškerá tato zařízení „obsypat“ štěrkem.

Řeka již dostává svoji finální podobu, v podobě splavu a náznaku vln. Nyní se pracuje na jejím okolí, tedy břehu, opěrné zdi, skálách a mostku.

Drátovodné trasy na "tabulkovickém" zhlaví

Řeka se splavem před úpravou břehů a skal

2.4.2018

Mechanické závory, avizované v minulé aktualitě, nakonec úspěšně prošly několika zatěžkávacími zkouškami a jsou připraveny k montáži, která proběhne v nejbližších dnech. Pevně věříme, že i v běžném provozu budou spolehlivě fungovat, neboť to bude nejvíce využívaný mechanický prvek na našem kolejišti. Při každém průjezdu vlaku musí bezproblémově uzavřít přejezd a náš způsob řešení pohonu snad bude odpovídat našim představám. Ještě je třeba dodat, že viditelná část je postavená z leptané stavebnice firmy Hekttor, spodní část je vlastní konstrukce s využitím páru leteckých serv.

Údolí řeky již dostává pozvolna svůj konečný tvar, budoucí skály zatím svítí růžovou styrodurovou barvou. Než začnou být barveny, čeká nás ještě definitivní dotvoření břehu řeky, zvlášť je pak vyráběn splav. V části řeky býval kamenný mostek, který jsme se rozhodli nahradit velmi pěkným výrobkem z dílny firmy IGRA. Před konečným usazením prošel samozřejmě citlivou patinací a poté ještě bude třeba k němu dotvořit terén, včetně polní cesty, kterou je třeba částečně přeložit.

Pracuje se i v Komonicích, svůj konečný vzhled dostávají i nástupiště. Práce probíhaly na jejich bočnicích a hranách, časem bude následovat i dlažba, podchod, vlaštovky a podobně.

Mechanické závory včetně pohonu

Nový kamenný most přes řeku

Pokračující výstavba nástupišť v Komonicích

3.3.2018

Jako v pohádce „Hrnečku vař“ si nyní může připadat náhodný návštěvník při pohledu na současný stav úpravy koryta řeky. Jedná se však o krátkodobý stav, protože zanedlouho zde vzniknou skály, břehy a samozřejmě i vegetace. Součástí bude i menší splav, a jelikož z jeho výrobou nemáme praktické zkušenosti, jsme odkázáni na internetové návody. I přesto věříme, že se dílo podaří.

Jak již bylo naznačeno v jedné z předchozích aktualit, na několika místech byla vztyčena funkční mechanická návěstidla, včetně úpravy jejich okolí. Poslední dva kusy na mechanický pohon ještě na svou premiéru teprve čekají. Jednak mechanická „ranžírka“ a především závory typu „trojlístek“, umístěné na konci komonické stanice. V tomto případě ještě nevíme, zda výsledek splní očekávání a závory budou fungovat podle našich představ.

Tvorba nového koryta řeky

Usazené vjezdové návěstidlo ML do žst. Komonice

18.2.2018

Také v našem klubu jsme se pokusili sestavit novinku firmy SDV model-služební vůz Dsd „rybák“, který vhodně doplní již postavenou kolekci běžných vozů. Protože na dobových fotkách je řada situací s otevřenými dveřmi, pokusili jsme se to také v modelu naznačit, ačkoli stavebnice tuto možnost neumožňuje. Přesto se to nakonec podařilo a místo zátěže plechu dodávané ke stavebnici jsou z důvodu zachování správné výšky podlahy „naloženy“ dvě dřevené bedny jako spěšniny.

Z důvodů pokračující přestavby kolejiště jsme se rozhodli naši tradiční výstavu o jarních prázdninách odložit pravděpodobně na podzimní měsíce. Kolejiště se sice pomalu probouzí opět k životu, ale nechceme Vám ukazovat nedokončenou práci. Věříme, že si i přesto k nám najdete cestu. Budete se mít opravdu na co těšit!

Služební vůz řady Dsd

7.2.2018

Kolejiště se opět postupně probouzí k životu a po zapojení všeho potřebného začínáme testovat prvními zkušebními jízdami. Čeká nás ještě spousta práce na povrchových úpravách hlavní stanice i jejího okolí. Přesto se našel čas k montáži a instalaci veškerých mechanických návěstidel, které máme v plánu. Celkem jich bude jedenáct. Určitě nesložitější bylo dvouramenné vjezdové z lokálky do Komonic. Způsob ovládání pomocí leteckých serv je specialitou našeho vrchního dráteníka. Pomalé modelové zvedání ramen je opravdu lahůdka. Zajímavostí je, že se na stavbě návěstidel podílela svým dílem většina členů klubu. Předpokládáme, že do konce února budou osazena všechna.

Většina našich modelů hnacích vozidel se bohužel vyskytuje pouze v jednom exempláři, několik jich máme však ve více kusech. K těm se nově zařadil i „Hurvínek“, kde ke stávajícímu M 131.105 se přidal i M 131.1029. Jejich předlohy byly dlouhá léta ve stavu LD Jihlava a na naší lokálce odvedly velký kus práce. Shodou okolností oba dodnes existují, mladší z nich bohužel v rozloženém stavu v Brně čeká na lepší časy. Model má pojezd sestavený z mosazných profilů vyplněných olovem se zavěšenou Mashimou, která pomocí kardanu pohání obě nápravy. Ty tvoří výkyvné samosběrné převodovky dodané firmou Pojezdy.eu. Karosérie je z leptu Honzy Cekula vybavená osvětlením od Zejmiho.

Mechanické návěstidlo s veškerou elektrickou a mechanickou výbavou

Motorový vůz M131.1029

A zde s "kolegou" M131.105

20.1.2018

Staronovým přírůstek se stal hektor, několik desítek let starý model firmy Zeuke. Byl prvním, který před několika lety dostal dekodér a sloužil jako zkušební vozidlo. Poté byl rozebrán a v krabičce čekal na svou novou příležitost. Nyní prošel celkovou rekonstrukcí, kde byl nejen nahrazen původní motor Mashimou 1024 se setrvačníkem, ale vyměněna byla i dvojkolí, dosazeno osvětlení, rovněž byla instalována kinematika a přestavěna byla i karosérie s pomocí ne příliš povedených leptaných doplňků. Model dostal „předproužkový“ lak s patřičným opotřebením. Samostatnou kapitolou je zátěž modelu, která se dostala i do rámu a přestože je kabina volná, celkem se podařilo hmotnost výrazně zvýšit. Zatímco tovární model od Tilliga udává 103 gramů, my jsme se dostali na 160.

"Malý hektor" T435.0130

25.12.2017

Rozšířením dvou předchozích aktualit je skutečnost, že obě řady nákladních vozů (tedy Vte a Zt) prošly ještě menšími úpravami. V případě krytých vozů to byla patina a v případě čtyř „uhláků“ doplnění nákladu energetického uhlí. V budoucnu by měli společně s vozy řady Vtr a možná i dalšími vozy Vsa zpestřit soupravu uceleného vlaku „černého zlata“.

Jedna z dosud nezmíněných částí přestavby kolejiště je řeka, jejíž původní koryto mohlo v některých lidech vyvolat zdání, že řeka teče do kopce. Z tohoto důvodu jsme využili možnosti, že při demontáži traťového úseku z Komonice do Cihlova byly vyměněny oba mosty, a mohla tak být i „zdemontována“ původní řeka. Aby byl její tok byl co nejdůvěryhodnější skutečnosti, byl její nový model postaven mimo kolejiště, tedy bez spádu. Po nalití epoxidového laku mohla být zahájena také její montáž do původní trasy podél hlavní trati a dále pak pod most lokálky.

V jejím sousedství se ještě upravuje poslední část silnice mezi stanicí Komonice a přilehlým přejezdem.

Vozy Vte a Zt ve finální podobě

Nová řeka ve starém korytě

Přilehlá silnice mezi stanicí a přejezdem

5.12.2017

Dvounápravové „uhláky“ řady Vte jsou součástí vozového parku snad každého kolejiště. I u nás se nachází jeden zástupce z produkce firmy SDV, představující sérii, vyráběnou ve druhé polovině 70. let ve vagónce Česká Lípa. Jeho předchůdci, kteří byli v 60. letech vyráběni v zemích bývalé Jugoslávie a v Rumunsku, však dosud na našem kolejišti chyběli. Naštěstí se nedávno objevila na trhu leptaná stavebnice od firmy Modely mašinek. Ve spolupráci tří modelářů se tak na kolejišti objevilo hned sedm takovýchto vozů, přičemž dva z nich jsou doplněny o plošinu s ruční brzdou a jeden má ještě navíc i brzdařskou budku.

Část soupravy nákladních vozů řady Vte

13.11.2017

Dosud jediný zástupce krytého nákladního vozu Zt na našem kolejišti byl po dlouhé době doplněn o další čtyři kusy. Ty však již nejsou z leptané stavebnice, ale z odlitku od Rosťopiše. Model je doplněn různými leptanými doplňky.

Viditelným vyvrcholením snah o znovuzprovoznění je výroba a instalace nového ovládacího pultu skrytého nádraží Cihlov. Protože víko s vypínači bylo vyráběno na původní skříň, byli autoři postaveni před nelehký úkol vměstnat sem dvojnásobek kolejí a s tím související je i silně zhuštěná „rubová“ část. Zvětšovat ovládací pult bylo odmítnuto, ačkoli naše klubovna má na délku více jak 17 metrů. Bojujeme totiž dnes s každým centimetrem. Pult se stal předmětem ostré diskuze hledající kompromis mezi realitou na dráze a praktickými požadavky pro obsluhu kolejiště. Nakonec překvapivě zvítězil názor šéfa, který má přece vždy pravdu.

Souprava krytých vozů řady Zt

Pult pro obsluhu skrytého nádraží "Cihlov"

10.10.2017

Protože neděláme jen v klubovně, ale i doma, objevil se i nový přírůstek. Ze stavby štokra toho z původní němky spoustu zbylo, takže zakoupením nezbytných náhradních dílů vznikla „mazutka“, jejíž předloha se řadu let vyskytovala i na naší hlavní trati z Brna do Brodu a krom obřího množství odtažených tun se bohužel tento typ neslavně proslavil třemi výbuchy kotle v důsledku nedostatku vody. Jedna tato událost se stala u nedalekého Vlkova. To se u naší zmenšeniny stát bohudík nemůže, protože se jedná pouze o model bez pohonu, určený jako vlakový nebo postrkový stroj. Aby jeho hmotnost nebyla na obtíž, z tendru bylo odfrézováno maximum zátěže. I zde se tentokrát více než jindy vyřádil na patině Milan, aby výsledek odpovídal více realitě.

"Mazutka" aneb parní lokomotiva řady 555.3040

16.9.2017

Již před začátkem přestavby uzlové stanice Komonice bylo v plánu zbudovat i malé „autobusové nádraží“. Důvod byl ten, že původní stání bylo umístěno před nádražní budovou z opačné strany, takže návštěvník, zvláště ten menší, si nemohl povšimnout našich modelů autobusů Karosa ŠL11 a Škoda 706 RTO. Nyní již však budou stát vedle staniční budovy, kde vzniká chodník podél základů nástupišť a staniční budovy.

Do konečného stavu se začíná pomalu blížit hlavní silnice, vedoucí podél stanice. Ta původní, vytvořená pomocí sádry, byla na několika místech silně popraskaná. Nově je vytvořená pomocí kartónu a povrh je vyhlazen stěrkou a natřen základní šedou barvou. Teprve po definitivním dokončení vozovky bude proveden i finální nátěr.

Svou definitivní podobu již také pomalu dostává nové nástupiště na zastávce Martinice. Oproti původnímu je o něco delší a nové panely jsou propracovanější. Okraje panelů jsou též doplněny bílými pruhy. Upraven byl již také povrch zastávky a okolí se již začíná zelenat.

Výstavba "autobusového nádraží", v pozadí pak nástupiště v Martinicích