Aktuality

7.2.2018

Kolejiště se opět postupně probouzí k životu a po zapojení všeho potřebného začínáme testovat prvními zkušebními jízdami. Čeká nás ještě spousta práce na povrchových úpravách hlavní stanice i jejího okolí. Přesto se našel čas k montáži a instalaci veškerých mechanických návěstidel, které máme v plánu. Celkem jich bude jedenáct. Určitě nesložitější bylo dvouramenné vjezdové z lokálky do Komonic. Způsob ovládání pomocí leteckých serv je specialitou našeho vrchního dráteníka. Pomalé modelové zvedání ramen je opravdu lahůdka. Zajímavostí je, že se na stavbě návěstidel podílela svým dílem většina členů klubu. Předpokládáme, že do konce února budou osazena všechna.

Většina našich modelů hnacích vozidel se bohužel vyskytuje pouze v jednom exempláři, několik jich máme však ve více kusech. K těm se nově zařadil i „Hurvínek“, kde ke stávajícímu M 131.105 se přidal i M 131.1029. Jejich předlohy byly dlouhá léta ve stavu LD Jihlava a na naší lokálce odvedly velký kus práce. Shodou okolností oba dodnes existují, mladší z nich bohužel v rozloženém stavu v Brně čeká na lepší časy. Model má pojezd sestavený z mosazných profilů vyplněných olovem se zavěšenou Mashimou, která pomocí kardanu pohání obě nápravy. Ty tvoří výkyvné samosběrné převodovky dodané firmou Pojezdy.eu. Karosérie je z leptu Honzy Cekula vybavená osvětlením od Zejmiho.

Mechanické návěstidlo s veškerou elektrickou a mechanickou výbavou

Motorový vůz M131.1029

A zde s "kolegou" M131.105

20.1.2018

Staronovým přírůstek se stal hektor, několik desítek let starý model firmy Zeuke. Byl prvním, který před několika lety dostal dekodér a sloužil jako zkušební vozidlo. Poté byl rozebrán a v krabičce čekal na svou novou příležitost. Nyní prošel celkovou rekonstrukcí, kde byl nejen nahrazen původní motor Mashimou 1024 se setrvačníkem, ale vyměněna byla i dvojkolí, dosazeno osvětlení, rovněž byla instalována kinematika a přestavěna byla i karosérie s pomocí ne příliš povedených leptaných doplňků. Model dostal „předproužkový“ lak s patřičným opotřebením. Samostatnou kapitolou je zátěž modelu, která se dostala i do rámu a přestože je kabina volná, celkem se podařilo hmotnost výrazně zvýšit. Zatímco tovární model od Tilliga udává 103 gramů, my jsme se dostali na 160.

"Malý hektor" T435.0130

25.12.2017

Rozšířením dvou předchozích aktualit je skutečnost, že obě řady nákladních vozů (tedy Vte a Zt) prošly ještě menšími úpravami. V případě krytých vozů to byla patina a v případě čtyř „uhláků“ doplnění nákladu energetického uhlí. V budoucnu by měli společně s vozy řady Vtr a možná i dalšími vozy Vsa zpestřit soupravu uceleného vlaku „černého zlata“.

Jedna z dosud nezmíněných částí přestavby kolejiště je řeka, jejíž původní koryto mohlo v některých lidech vyvolat zdání, že řeka teče do kopce. Z tohoto důvodu jsme využili možnosti, že při demontáži traťového úseku z Komonice do Cihlova byly vyměněny oba mosty, a mohla tak být i „zdemontována“ původní řeka. Aby byl její tok byl co nejdůvěryhodnější skutečnosti, byl její nový model postaven mimo kolejiště, tedy bez spádu. Po nalití epoxidového laku mohla být zahájena také její montáž do původní trasy podél hlavní trati a dále pak pod most lokálky.

V jejím sousedství se ještě upravuje poslední část silnice mezi stanicí Komonice a přilehlým přejezdem.

Vozy Vte a Zt ve finální podobě

Nová řeka ve starém korytě

Přilehlá silnice mezi stanicí a přejezdem

5.12.2017

Dvounápravové „uhláky“ řady Vte jsou součástí vozového parku snad každého kolejiště. I u nás se nachází jeden zástupce z produkce firmy SDV, představující sérii, vyráběnou ve druhé polovině 70. let ve vagónce Česká Lípa. Jeho předchůdci, kteří byli v 60. letech vyráběni v zemích bývalé Jugoslávie a v Rumunsku, však dosud na našem kolejišti chyběli. Naštěstí se nedávno objevila na trhu leptaná stavebnice od firmy Modely mašinek. Ve spolupráci tří modelářů se tak na kolejišti objevilo hned sedm takovýchto vozů, přičemž dva z nich jsou doplněny o plošinu s ruční brzdou a jeden má ještě navíc i brzdařskou budku.

Část soupravy nákladních vozů řady Vte

13.11.2017

Dosud jediný zástupce krytého nákladního vozu Zt na našem kolejišti byl po dlouhé době doplněn o další čtyři kusy. Ty však již nejsou z leptané stavebnice, ale z odlitku od Rosťopiše. Model je doplněn různými leptanými doplňky.

Viditelným vyvrcholením snah o znovuzprovoznění je výroba a instalace nového ovládacího pultu skrytého nádraží Cihlov. Protože víko s vypínači bylo vyráběno na původní skříň, byli autoři postaveni před nelehký úkol vměstnat sem dvojnásobek kolejí a s tím související je i silně zhuštěná „rubová“ část. Zvětšovat ovládací pult bylo odmítnuto, ačkoli naše klubovna má na délku více jak 17 metrů. Bojujeme totiž dnes s každým centimetrem. Pult se stal předmětem ostré diskuze hledající kompromis mezi realitou na dráze a praktickými požadavky pro obsluhu kolejiště. Nakonec překvapivě zvítězil názor šéfa, který má přece vždy pravdu.

Souprava krytých vozů řady Zt

Pult pro obsluhu skrytého nádraží "Cihlov"

10.10.2017

Protože neděláme jen v klubovně, ale i doma, objevil se i nový přírůstek. Ze stavby štokra toho z původní němky spoustu zbylo, takže zakoupením nezbytných náhradních dílů vznikla „mazutka“, jejíž předloha se řadu let vyskytovala i na naší hlavní trati z Brna do Brodu a krom obřího množství odtažených tun se bohužel tento typ neslavně proslavil třemi výbuchy kotle v důsledku nedostatku vody. Jedna tato událost se stala u nedalekého Vlkova. To se u naší zmenšeniny stát bohudík nemůže, protože se jedná pouze o model bez pohonu, určený jako vlakový nebo postrkový stroj. Aby jeho hmotnost nebyla na obtíž, z tendru bylo odfrézováno maximum zátěže. I zde se tentokrát více než jindy vyřádil na patině Milan, aby výsledek odpovídal více realitě.

"Mazutka" aneb parní lokomotiva řady 555.3040

16.9.2017

Již před začátkem přestavby uzlové stanice Komonice bylo v plánu zbudovat i malé „autobusové nádraží“. Důvod byl ten, že původní stání bylo umístěno před nádražní budovou z opačné strany, takže návštěvník, zvláště ten menší, si nemohl povšimnout našich modelů autobusů Karosa ŠL11 a Škoda 706 RTO. Nyní již však budou stát vedle staniční budovy, kde vzniká chodník podél základů nástupišť a staniční budovy.

Do konečného stavu se začíná pomalu blížit hlavní silnice, vedoucí podél stanice. Ta původní, vytvořená pomocí sádry, byla na několika místech silně popraskaná. Nově je vytvořená pomocí kartónu a povrh je vyhlazen stěrkou a natřen základní šedou barvou. Teprve po definitivním dokončení vozovky bude proveden i finální nátěr.

Svou definitivní podobu již také pomalu dostává nové nástupiště na zastávce Martinice. Oproti původnímu je o něco delší a nové panely jsou propracovanější. Okraje panelů jsou též doplněny bílými pruhy. Upraven byl již také povrch zastávky a okolí se již začíná zelenat.

Výstavba "autobusového nádraží", v pozadí pak nástupiště v Martinicích