Historie výstavby
Jako většina velkých věcí i naše kolejiště vzniklo zprvu nenápadně a neplánovaně. Počátkem tohoto století se České dráhy prezentovaly veřejnosti mimo jiné formou „Dnů železnice“, pořádané také v menších stanicích. I ve Velkém Meziříčí proběhly v roce 2000 a 2001 jízdy mimořádných vlaků, přehlídka lokomotiv, ale i výstava různých domácích kolejišť. Po zjištění, že to není „to pravé ořechové“, jsme se v roce 2002 rozhodli a že se pokusíme postavit něco malinko většího, právě za účelem prezentace veřejnosti. Využili jsme možnosti a začali v jednom domě stavět na dřevěném rámu o rozměru 3 krát 1 metr kolejiště v měřítku 1:120 s motivem dvojkolejné širé trati bez výhybek, pouze pro jízdu míjejících se vlaků.
Počátek stavby první samostatné části kolejiště 
Šířkové omezení bylo dáno rozměrem oken domu pro případné stěhování a tento rozměr vydržel dodnes. Dokončené kolejiště bylo poprvé prezentováno veřejnosti v roce 2003 v rámci mohutných oslav 50 let tratě Křižanov-Velké Meziříčí nejprve v budově místní synagogy a později v hale železniční stanice v rámci hlavních dnů oslav.
Počátek stavby nové části kolejiště (2004) 
Propojení staré a nové části kolejiště (2004) 
Úspěch výstavy nám dodal novou energii a začali jsme uvažovat o dalším rozšíření našeho třímetrového díla. Od ledna 2004 jsme jej přestěhovali do volných prostor zbrusu nové Základní školy Školní, kde jsme využili velikosti třídy a postupně přibyly další části v metrové šíři a celková délka se zvýšila na 11 metrů. Na pevných dřevěných rámech byly pokládány polystyrenové bloky a vznikl základ budoucí hlavní stanice se zaústěnou lokálkou.
Již značně rozpracovaná nová část kolejiště (2005) 
Od září 2005 jsme přešli pod křídla Domu dětí a mládeže a to už jako Klub železničních modelářů. Zamýšlená výstava pro veřejnost se bohužel neuskutečnila, jelikož jsme byli nuceni z důvodu nedostatku místa škole prostory uvolnit a během hlavních prázdnin v roce 2006 proběhlo velké stěhování do volných suterénních prostor bývalé posilovny v budově Základní umělecké školy, kterou jsme před tím museli opravit v důsledku její zvýšené vlhkosti.
Provizorní smyčka před stavbou velkomeziříčského nádraží (2007) 
Počátek stavby velkomeziříčského nádraží (2008) 
Od té doby máme naše kolejiště zde a již v roce 2007 proběhla první výstava pro veřejnost, která se opakuje každoročně před adventem. V únoru roku 2008 jsme slavnostně zahájili pokládku kolejí na další nové části znázorňující velkomeziříčské staré nádraží a v roce 2010 jsme po delší diskuzi zlikvidovali část z roku 2002 a na původním rámu a dalším novém začali stavět úplně od začátku. Tím jsme se snad dostali na velikost zhruba 18 metrů.
Přestavba původní části kolejiště (2010) 
Modelování krajiny na nové části (2011) 
Ve stejném roce jsme se také rozhodli pro projekt digitalizace kolejiště. Stáli jsme však před problémem, jak bude kolejiště po digitálním přechodu řízeno. Varianta tzv. „plné automatiky“ nám nevyhovovala, stejně tak varianta ručního ovládání „myší“. Proto jsme se rozhodli pro variantu se čtyřmi ovládacími pulty jednotlivých stanic, ze kterých jsou příkazy posílány do ovládacího programu TrainController, jehož prostřednictvím jsou řízeny jednotlivé komponenty kolejiště (výhybky, návěstidla, atd.) podle nichž jezdí lokomotivy. Zjednodušeně řečeno, kolejiště by mělo fungovat tak, jak je tomu na skutečné železnici.
Nový pult pro obsluhu Komonické stanice (2014) 
Bylo jasné, že není v našich silách tento přechod zvládnout během jednoho kalendářního roku, z důvodů našich pravidelných výstav, které každoročně pořádáme. Bylo tedy nutné rozdělit přechod na tři fáze. První fáze umožnila nahrazení přestavníků výhybek Conrad za modelářská serva. Druhá fáze spočívala v rozdělení kolejiště na jednotlivé izolované úseky a instalaci modulů zpětného hlášení. Při této příležitosti došlo i na kompletní výměnu kabelových rozvodů napájení.
Funkční návěstidla ESP58 na "tabulkovickém" zhlaví (2014) 
V poslední fázi bylo zrušeno zbylé analogové napájení a kolejiště bylo napojeno ke čtyřem DCC zesilovačům. Všechny ovládací pulty byly zmodernizovány a pro případný posun byly zřízeny konektory ručních ovladačů Multimaus a dálkové ovládání lokomotiv prostřednictvím tabletů. Do lokomotiv byly postupně instalovány dekodéry a v ovládacím programu kolejiště pro ně nastavovány jednotlivé závislosti. V neposlední řadě této fáze došlo také na instalaci a zprovoznění nových světelných typu ESP58 v uzlové stanici Komonice.
Část vozidlového parku při testování digitalizace (2014) 
Jak bylo uvedeno na úvod, v počátcích budování jsme počítali s tím, že kolejiště nebude mít vůbec výhybky (tudíž ani stanice) a ve skrytém úseku se budou soupravy měnit pomocí přesuvny. Následně zvítězila myšlenka stanice na širé trati, což jsme řešili tehdy cenově nejdostupnější formou a to stavebnicemi výhybek EW 1. Následně se ukázalo, že je velmi důležitá preciznost uchycení pohyblivých částí výměn, což je v domácích podmínkách obtížně uskutečnitelné. Proto jsme další kusy pořizovali již jako sestavené. Nicméně výhybky „tramvajového“ úhlu odbočení jsou stálou překážkou pro mnohá hnací vozidla především členěného uspořádání pojezdu, tudíž logicky bylo přijato zásadní rozhodnutí nahrazení EW 1 štíhlejší variantou EW 2 ve všech stanicích na hlavní trati. S tím souvisela i výměna dekodérů přestavníků za nový typ zohledňující přepínání srdcovky a jazyků výhybky. Tyto dekodéry byly vyvinuty ve spolupráci s Jindřichem Fučíkem alias Fuldou.
Počátek přestavby "tabulkovického" skrytého nádraží (2015) 
První stanicí, kde byla zahájena výměna výhybek, bylo skryté nádraží Tabulkovice. Důvod byl ten, že zde již v době výstavby byl použit samostatný vyjímatelný rám. Jeho úprava v souvislosti s výměnou výhybek byla minimální, čímž nebylo nutné jakkoliv zasahovat do hlavního rámu kolejiště. Přestavba a znovuzprovoznění této části se povedlo za necelých pět měsíců.
Počátek výstavby nové stanice Komonice (2015) 
Paralelně s přestavbou skrytého nádraží jsme začali i s výstavbou zcela nové ústřední stanice Komonice na novém samostatném rámu. Ta je z hlediska kolejového plánu identická s původní, avšak kvůli použití štíhlých výhybek o celý metr delší.
Stanice Cihlov před elektroinstalací (2016) 
Na jaře roku 2016 byla zahájena další část přestavby, a to konkrétně skrytého nádraží Cihlov. Tato stanice byla plánovaná tak, aby mohla být využita maximální variabilita souprav. Počet kolejí se zvýšil na šestnáct a vzrostla též délka kolejí. Instalace skrytého nádraží a ústřední stanice Komonice byla provedena v polovině roku 2017.
V rámci této přestavby byla provedena náhrada nestíněných kabelů datového rozvodu s celkovou délkou zhruba 105 metrů za stíněné s větší odolností proti přeslechům.
Během celého tohoto procesu se také začalo pracovat na opětovném zprovoznění všech mechanických návěstidel. Všechny byly totiž původně ovládány pomocí přestavníků SIBA, jejíž pohyb nebyl vůbec realistický. Proto byly nově použity, stejně tak jako u ovládání výhybek, serva. Velkým oříškem, který se nakonec podařilo rozlousknout, bylo ovládání mechanických závor v Komonicích.
Na vhodných místech po celém kolejišti, především ve stanicích a v zastávkách, vyrostly lampy k osvětlení s budoucím využitím pro představení nočního provozu.
Významnou změnou, započatou v roce 2019, byla postupná instalace malovaného pozadí po celé délce kolejiště.