Přeprava tankového vojska
Československé železnice v létech umělého nadšení budování „rozvinuté socialistické společnosti“ patřily k velmi přetíženým druhům dopravy, zejména té nákladní. Pyšnili jsme se například tím, že úsek z Velkého Oseka do Nymburka patří k nejzatíženějším v celé Evropě. Prim hrály hromadné přepravy energetického uhlí a železné rudy. Mnozí ještě pamatují dobu, kdy si stačilo stoupnout k nějaké hlavní trati a jeden nákladní vlak stíhal druhý, což způsobovalo častá zpoždění dopravy osobní. Po železnici se však přepravovaly i jiné náklady, které jezdily spíše výjimečně, ale měly stejnou prioritu. Jednalo se o přepravy pro potřeby armády.
Československá socialistická republika, jako věrný satelit Sovětského svazu, disponovala kvůli své strategické poloze poměrně velkou armádou, kde jednu z důležitých rolí hrálo tankové vojsko, jako součást větších vojenských útvarů Československé lidové armády. K zajištění bojeschopnosti bylo třeba konat pravidelná vojenská cvičení v obřích „tankodromech“, zapovězených veřejnosti. A právě k návozu techniky hrála nezastupitelnou roli železnice. Protože tato zajímavá oblast není příliš popsána, rozhodli jsme se tuto mezeru alespoň částečně vyplnit. Neděláme si nárok na úplnost a přesnost, vycházíme ze svých zkušeností a vzpomínek. Naopak budeme velmi rádi, pokud se najde někdo, kdo tuto nepříliš probádanou část kolejové dopravy doplní.
Vojenská pásová technika se po železnici přepravovala v zásadě ze dvou důvodů. Prvním byly jednotlivé přepravy techniky například za účelem oprav, druhým byla přeprava celých jednotek na vojenská cvičení. Samostatnou kapitolou byla přeprava tankových vojsk „bratských“ armád v rámci okupace v Československa.
Cílem našeho krátkého pojednání je přeprava tankových vojsk do vojenských výcvikových prostor (Šumava, Libava, Doupov) z příslušných vojenských útvarů a následně zpět. V té době byly komunikace mezi nakládkovou stanicí a vojenským útvarem zpravidla dlážděny kostkami, aby se minimalizovalo jejich poškození neboť tanky se obvykle přepravovaly na nádraží po vlastní ose. Teprve později byly přepravovány na trailerech. Ve stanici byla čelní nebo boční rampa, prostřednictvím které docházelo k postupnému nakládání.
Přesun tanků z kasáren k nakládce 
K přepravě až dosud jsou používány šestiosé plošinové vozy řady Px s ložnou váhou 81 tun, což umožňuje uvést dva tanky T 55, každý o hmotnosti 37 tun. Tyto vozy byly konstrukčně připravovány po skončení 2. světové války a byly vyráběny v padesátých letech v České Lípě a Studénce, následně pak v Popradu. Konstrukce vycházela ze čtyřnápravové verze řady Pao a sloužila nejen pro přepravu vojenské pásové techniky, ale i pro těžká strojní zařízení nebo ocelové polotovary. Zajímavostí je verze vozu Pxx, která umožňuje pomocí hřebenových zvedáků vyvázání podvozku v polních podmínkách, jeho odsunutí a spuštění jednoho čela vozu na koleje a tím vytvoření improvizované rampy. Jedná se tedy o druhou možnost opuštění vozu tankem. Poslední možností o rychlý odjezd, kdy se tank na vagónu pootočil a rychlou akcelerací rovnou sjel, což mělo zpravidla za následek převrácení a zničení vozu. Tato situace se údajně za pomoci vyřazených vozů také cvičila.
Připravené vozy řady Px 
Vojenský tankový transport se v 70. letech minulého století nakládal podle jistých pravidel, vlak tvořil zpravidla prapor, tvořený třemi četami po třech družstvech o celkovém počtu 30 tanků T 55 + 1 velitelský. Součástí soupravy byl vyprošťovací tank VT 55 A, pojízdná automobilová dílna PV3S PAD-1, obrněný transportér OT-64 R3 sloužící jako velitelsko-spojovací stanoviště, případně sanitní vozidlo či automobil UAZ, pokud nejely po vlastní ose.
Vlastní střední tank T 55 byl vyvinut v Sovětském svazu, jako náhrada za legendární T 34. Z předchozí verzí T 54 jsou si velmi podobné. Stroj má nízkou siluetu, díky níž je méně zranitelný. Nevýhodou je omezený prostor pro posádku o čtyřech mužích, z nichž tři sedí v jedné řadě což v případě zásahu vyřadí většinu posádky. Kromě SSSR se vyráběl i v Polsku a rovněž v letech 1957-1983 ve slovenském Martině pro státy Varšavské smlouvy. Jako typ 59 se vyráběl i v Číně. Nasazení těchto zbraní je spojeno např. s maďarským povstáním v roce 1956, válkách na Blízkém Východě, Vietnamu, Afghánistánu, Jugoslávii, ale především pro nás, opatřeny bílým pruhem, jako představitelé okupačních vojsk v roce 1968.
Střední tank T 55 
Vyprošťovací tank VT 55 byl postaven na podvozku tanku T 55. Jeho hlavním cílem je odtažení havarované nebo poškozené techniky v různých podmínkách. Je vybaven nejen jeřábem , který zvládne břemena do hmotnosti 1,5 tuny, ale také velmi silným navijákem. Neméně důležitým účelem tanku je doprava náhradních dílů k poškozené technice.
Vyprošťovací tank VT 55 
Dalším součástí vlakové soupravy je skříňové vozidlo Praga V3Sa se samostatnou dílenskou jednotkou schopnou zabezpečit opravy a ošetření vojenské techniky přímo na bojišti včetně svařování, veškerých zámečnických prací či jako zdroj pro startování.
Pojízdná automobilová dílna Praga V3Sa 
Posledním nezbytným vozidlem je obrněný transportér SKOT s označením OT 64 R3, což je speciální verze postavená na podvozku OT 64 s určením jako velitelské stanoviště pro zabezpečení velení veliteli a jeho štábu včetně zajištění spojení. Tato vozidla byla vyráběna v Polsku, přičemž řada komponentů (např. motor Tatra, převodovka Praga a podvozek) byly dodávány z Československa.
Obrněný transportér OT 64 R3 
Samotná nakládka probíhala nejčastěji po četách a to tak, že první tank o otočenou hlavní najel až na poslední vůz přistavené soupravy. Následně najel druhý na stejný vůz tak, aby bylo možné obě hlavně svázat lanem. Další speciální fixace se vzhledem ke hmotnosti obou vozidel neprováděla, krom založení dílem pásu. Takto byly naloženy další vozy a postupně sestavena budoucí souprava včetně vozů s pomocnou vojenskou technikou. Vytvoření trvalo i několik dní, jednak z důvodu, že tanky nepřijely k nakládce naráz a jednak bylo třeba vše konat s nejvyšší opatrností, protože řidič tanku při najíždění měl velmi omezený výhled na vagón a byl odkázán na to, co mu ukazoval voják před ním.
Nakládka tanku přes čelní rampu 
Příjezd tanku k nakládce s otočenou hlavní 
Na konce soupravy by zpravidla přivěšen ještě tzv. strážní vůz, sloužící k přepravě ostrahy vlaku, kdy při jeho odjezdu kvůli zajištění zabezpečení vojáci naskakovali postupně a při každém zastavení byli povinni zajistit bezpečnost transportu včetně zamezení jeho fotografování. K tomu účelu byly využívány vozy z běžného provozu zpravidla v horším technickém stavu.
Naložená souprava připravená k přepravě 
Co se týče hnacích vozidel, domníváme se, že přednostně byly nasazovány výkonné motorové lokomotivy i na zatrolejovaných úsecích, aby byl minimalizován počet přepřahů a s tím spojených bezpečnostních rizik. Do cíle se jezdilo různými alternativními cestami, kvůli možnosti poškození trati nepřítelem při případném válečném konfliktu.
Fotografie k článku laskavě zapůjčili www.brdm2.estranky.cz a www.vojensko.cz