< návrat zpět

Nohab M61.001

Přestože se snažíme prezentovat modely, které byly spjaty výhradně s provozem Československých státních drah, dostane občas někdo z nás chuť i na něco, co jezdilo mimo naši síť. Ačkoliv v tomto případě lze říci, že určitá minimální spojitost s naší zemí v daném období zde je. Řeč je o stroji řady továrního označení AA16 z produkce švédské firmy NoHAB, podle které obdržely i svoji přezdívku "nohabka".

Tyto šestinápravové dieselelektrické lokomotivy s výkonem 1950 koní se začaly v padesátých letech minulého století na základě licence americké firmy General Motors vyrábět v několika sériích pro některé země severní a západní Evropy. Jejich elegantní vzhled byl odvozen od americké řady EMD F, jejíž existence se datuje již ve třicátých letech minulého století.

V té samé době v zemích RVHP vzhledem k pomalu postupující elektrizaci vzrostla poptávka po výkonných motorových lokomotivách. U nás se tato situace zpočátku řešila úpravou původně exportních strojů řad T698.0 a T658.0, čímž vznikly řady T678.0 a T679.0 (s vytápěcím agregátem) známé jako „pomeranče“. Jiný přístup k tomuto problému zvolily MÁV (Maďarské státní dráhy). Jako jediní ze zemí východního bloku nakoupily právě výše zmíněné "nohabky" v počtu dvaceti kusů pod označením M61.

Reakcí na tento nákup ze strany SSSR bylo urychlení výroby lokomotivní řady M-62, u nás známá jako řada T679.1 „sergej“, aby se zamezilo dalším dodávkám lokomotiv z kapitalistického západu. Jistým paradoxem však je to, že i sergeje měly některé prvky, které vzhledem k velké podobnosti s "nohabkami" nezapřely svůj americký původ. Další dodávky "nohabek" se zvýšeným výkonem 3900 koní již tak nenásledovaly.

Přílivem strojů M62 tak zůstaly „nohabky“ u MÁV osamocené. Spotřeba provozních hmot a spolehlivost je však držela na prvním místě, nehledě na to že vzhledem k přítomnosti parního generátoru mohly být nasazovány na rozdíl od "sergejů" neomezeně, především pak v čele rychlíků a mezinárodních expresů po celém Maďarsku. S tím souvisí i skutečnost, že údajně zajížděli až do slovenského Štúrova, tedy na síť bývalých ČSD.

Časem začaly však „nohabky“ stárnout, chyběly náhradní díly a vzhledem ke stále většímu počtu vozů s elektrickým topením byly nuceny, stejně tak jako "sergeje", vozit vytápěcí vůz s dieselagregátem. To nakonec vedlo k ukončení jejich provozu na počátku nového tisíciletí v depu Tapolca, odkud v posledních letech provozu vyjížděli především podél severního břehu Balatonu přes Székesfehérvár do Budapešti. Do dnešních dnů se však dochovalo šest provozních strojů a dva vraky.

Ačkoliv dodnes lze na modelářském trhu zakoupit starší model této lokomotivy, podařilo se nám sehnat již téměř nedostatkovou, ale mnohem lépe propracovanou, verzi od firmy Tillig. Model představoval stroj čísla 017, který jako jediný ve skutečnosti prodělal rekonstrukci na elektrické topení a byla mu úpravou převodu zvýšena rychlost.

My jsme však chtěli, aby stroj vypadal tak, jak byl dodán počátkem šedesátých let k MÁV, s tím že mu bylo změněno číslo na 001. To tedy znamenalo následující úpravy:

1. prodloužení pluhu a dosazení tažného ústrojí včetně všech spojek

2. doplnění zpětných zrcátek, madel, stěračů, houkaček a zásuvek vícečlenného řízení

3. vyvrtání stupaček na bočnících „nosu“

4. přelakování skříně z cílem zakrýt původní modrý pruh

5. dosazení nových obtisků

6. digitalizaci modelu

7. patinaci

Motorová lokomotiva M61.001