Kremák 534.0149
Historie této řady je v literatuře velmi podrobně popsána. Tudíž je všeobecně známo, že není kremák jako kremák. Každá série je značně odlišná a předmětem modelu v tomto případě byla ta předposlední, která dostala výjimečné povolení od německých úřadů, aby mohla být vyráběna za války pro české i slovenské železnice. Obě správy byly v té době oddělené, takže každá obdržela svoje číselné označení. Poslední lokomotivou určenou pro SŽ byla 534.0134, které po opětovném sjednocení po válce byla v souladu s číselnou řadou ČSD přeznačena na 534.0149. A protože tato mašinka dojezdila ve stavu LD Jihlava, bylo o předloze rozhodnuto. Dlužno říci, že na našem kolejišti již kremáka máme a to z poválečné série se čtyřosým tendrem, takže nás lákala jiná varianta.
Protože se mi náhodou dostal do rukou „historický“ model BR 94 od firmy JATT, pokusil jsem se ho využít ke stavbě modelu „válečného“ kremáka s krátkým celosvařovaným tendrem 818.0. Po rozebrání modelu bylo třeba zajistit především otočení motorku, umístěného v kotli, kde kvůli svému průměru musí částečně tvořit samotný kotel. Samozřejmě bylo třeba doplnit přední běhoun, který je poměrně neobvyklý svým průměrem. Ke stavbě karosérie byla částečně využita stavebnice kremáka 534.03 od Honzy Cekula a to především ochozy a budka. I zde však bylo spousty úprav, protože v ochozu bylo třeba zaslepit otvor na kompresor a naopak vyrobit z plechu celý nový čelník s otvorem pro dvojstupňový kompresor v sešikmené části. Tato úprava byla na skutečných lokomotivách provedena dodatečně, původně měly jednostupňový kompresor. Zvláštností byla i dvířka v levém usměrňovacím plechu kvůli lepšímu přístupu. Také budka má jiný tvar než poválečná verze včetně oken, ale trpělivou prací se dá původní stavebnice upravit do správné verze. Na kotel jsem využil původní master, který sloužil k odlití kotle pro kremáky poválečné verze. Zde jsem nahradil původní plochý komín továrním kulatým a kotel jsem opracoval tak, aby správně seděl na motoru a současně bylo maximum volného prostoru vyplněno olovem.
Protože jedeme v digitálu, další otazník vyvstal s umístěním dekodéru. Zde jsem zvolil poněkud neobvyklé řešení a umístil jsem ho do tendru, který je spojen s lokomotivou pomocí osmipatkové miniaturní zásuvky. Samotný tendr mi ochotně vyleptal opět Honza Cekul a já navíc využil všech jeho tří náprav ke sběru. Dvojkolí tendru mají izolovanou osu. Spolu se čtyřmi osami lokomotivy tedy model sbírá ze sedmi náprav a to už je znát! Protože v tendru krom dekodéru nic není, bylo možné snížit siluetu uhlí na nižší úroveň, což evokuje situaci, že bude třeba dozbrojit. Osvětlení je provedeno standartně pomocí teple bílých SMD diod umístěných do odlitku lampiček. Mašinka se tedy stane dalším nákladním strojem našeho parního klubového depa.