Kremák 534.0454
Popisovat historii této řady by asi bylo nošením dříví do lesa, nicméně jako většina nákladních lokomotiv i kremáci žily poněkud ve stínu jiných lokomotivních typů, tahajících převážně osobní vagóny. To se taky projevilo i v našem klubu, kdy většina počítala s tím, že park našich parních lokomotiv obohatí i tato řada, ale stále mělo přednost něco jiného. Dlužno poznamenat, že model této lokomotivy jsem stavěl již poněkolikáté, vždy to však bylo pro někoho jiného a navíc vždy na pojezdu modelu BR 95 od firmy Beckmann. To znamená, že hnací byla sice lokomotiva, ale bylo to na úkor průhledu pod kotlem, kde se nacházely převody. Model pro náš klub jsem pojal poněkud jinak. Důvodem byla především skutečnost, že zmíněná firma zastavila výrobu tohoto typu. Naděje, že u nás kremák přesto bude svitla v okamžiku, kdy firma Tillig uvedla na trh malou páru BR 89 a kdy jsem zjistil, že se její dvojkolí dají samostatně objednat. Jsou totiž pro kremáka v rámci možného ideální, aniž by se musel měnit rozvor mezi nápravami.
Model je tedy sestaven z vyfrézovaného mosazného rámu, kotel je vlastní stavby, jehož originál se podařilo zaformovat a odlít a dále s pomocí leptu firmy Cekul, ze které pro lokomotivu byla využita budka, ochozy, čelník, uši a samozřejmě celý tendr. Honza mi nakonec vyleptal i rozvod. Pohon modelu v tendru zajišťuje pojezd od pana Pospěcha, kde díky použití plastových ozubených kol vykazuje relativně tichý chod. Celkem se povedlo zatížení tendru, kde jsem se snažil využít každou jeho část a výsledek mě mile překvapil. Váha ukázala hodnotu přesahující 160 gramů.
Poněkud náročnější byl samotný rozvod, který jsem byl nucen několikrát upravovat a ladit tak, aby co nejvíce odpovídal skutečnosti a současně neomezoval chodové vlastnosti modelu. Povedlo se navíc instalovat i brzdové zdrže s příčným posuvem po vzoru „němky“ od Tilliga. Osvětlení je standartní SMD diodami s bílou teplou umístěnými do odlitku lampičky. Předloha nemá dálkový reflektor, takže mi ubyla práce.
Samotný postup stavby je asi nejlíp patrný ze série fotek z jejího průběhu. Protože byla několikrát přerušována modelováním jiných předloh, od začátku do konce to trvalo téměř rok a půl. Doufám však, že výsledek bude stát za to a nebudu muset čelit neustálým steskům některých členů klubu, že máme málo nákladních lokomotiv a s tím souvisí i jejich další pocit, že i málo nákladních vlaků.
