Stavby

Pila (VDZ Rokytnice v Orlických horách)

Popis skutečné předlohy

Objekt pily byl postaven na místě bývalé papírny, která vznikla na základě císařského dekretu v r. 1644. Papírna, která následně vyráběla papír pro úřední potřeby, byla funkční až do 1. pol. 19. století. Následně byla přebudována na pilu. Do roku 1945 patřila pila rodině rodu Habenichtů, která byla po druhé světové válce odsunuta do Německa a Rakouska. Poté byla pila v národní správě a působily zde VDŽ (Východočeské dřevařské závody) Trutnov. Po roce 1989 člen bývalého vedení pily objekt zprivatizoval a provoz zde pokračoval až do roku 2001, kdy pila vyhořela. Součástí pily byla i úzkokolejka o rozchodu 600 mm, která byla svojí délkou a provozem velmi zajímavá. Pohon na ní byl původně zřejmě manuální. Podle stavu po poslední rekonstrukci vypadalo kolejiště následovně. Pila byla rozdělena na tři části: překladiště, složiště a pilnice. Na pilnici se nacházela ruční přesuvna, která z jedné strany navazovala na 12 odstavných kusých kolejí a jednu hlavní průjezdnou kolej. Na druhou stranu navazovala na dalších 6 kolejí do budovy pilnice a na 2 další odstavné kusé koleje. Jedna z kolejí uvnitř pilnice měla větší rozchod než ostatní a sloužila k tzv. „katru“. Přes přesuvnu do budovy pilnice se dalo jezdit přímo pouze z hlavní průjezdné koleje. Ostatní kusé koleje byly mimo osu. Hlavní průjezdná kolej se stáčela od přesuvny levým obloukem a následoval nechráněný přejezd místní komunikace. Hned za ním byla pravá výhybka, ze které odbočovala prudce stoupající kusá kolej, na jejímž konci se nacházel vrátek. Jeho tažné lano bylo uzpůsobeno tak, že mohlo tahat vozíky přímo z pilnice díky kladkám, které v obloucích lano vrátku napínaly. U kusé koleje byl portálový jeřáb na betonovém základu, kterým se překládaly trámy do nákladních automobilů. Několik metrů za pravou výhybkou na překladiště byla výhybka levá, ze které odbočovala odstavná kusá souběžná kolej, vedoucí podél odlučovače pilin a přístřešku, kde se nacházel pomocný materiál pily. Tato kolej byla v roce 1989 vytrhána. Za výhybkou se již po pravé straně nacházelo složiště dřeva. Těsně před koncem trati byla ještě jedna levá výhybka, ze které odbočovala krátká kolej do remízy, která se již v osmdesátých letech nepoužívala a lokomotivy byly remízovány přímo v pilnici. Provoz zde zajišťovaly původně dvě lokomotivy BND15, které později přešly na pilu do Turnova. Nahradily je dvě lokomotivy BN30 a MD2Š. Jejich opravu prováděla ÚD VČ cihelna Předměřice nad Labem. Ještě před předáním absolvovaly opravu. Oba dva stroje měly prodlouženou budku. V provozu se však používal pouze jeden stroj, a to BN30. Stroj MD2Š sloužil jako zdroj náhradních dílů. Dřevo bylo převáženo na dvounápravových klanicových vozících. Na složišti samotném se nacházela ještě jedna dráha o rozchodu 750 mm. Tato dráha byla bez výhybek a byla elektrifikována stejnosměrným proudem o napětí 62V. Na této dráze sloužil speciální elektrický vozík. Jak již bylo zmíněno, provoz pily byl zastaven v únoru roku 2001, poté co objekty pily vyhořely. Poté byla část dráhy v oblasti složiště vytrhána a kůlna zbourána. Zbytek dráhy byl v roce 2005 kompletně snesen včetně portálového jeřábu, vrátku, odlučovače pilin a pilnice s přesuvnou. Lokomotivu BN30, elektrický vozík i koleje získal údajně nějaký soukromník. Lokomotiva MD2Š byla hned po požáru poslána do šrotu, ale na poslední chvíli jí získalo MPŽ, které ji nyní deponuje v areálu MPŽ ve Zbýšově. Z původních objektů se tak dochovala pouze správní budova pily, remíza a betonové základy portálového jeřábu.

Foto skutečnosti:

Autorem fotek je Ing. Bohumil Pokorný

Popis modelu

Ačkoliv skutečná velikost areálu této pily je poměrně malá, její modelové zpracování je ještě 2x zmenšeno, kvůli nedostatku prostoru. Stejně tak je zredukován počet kolejí na samotné pilnici z 12 na pouhých 6. I modelové zpracování budov pily a jeřábu neodpovídají přesné skutečnosti.

Foto modelu:

Železniční stanice Velké Meziříčí

Popis skutečné předlohy

Koncová stanice Velké Meziříčí byla vybudována v souvislosti s výstavbou lokální dráhy ze Studence v roce 1886. Železnice navazovala na současně budovanou hlavní trať z Božího Požehnaní (dnes Zastávka u Brna) do Okříšek. Původně měla být koncová stanice postavena podstatně níže, a to na Malé Strance, avšak díky snaze o úsporu byla dráha zakončena nevhodně vysoko nad městem, takže bylo obtížné zajistit nakládku a vykládku zboží a velmi byl ztížen i přístup pro cestující. Původní kolejiště stanice mělo položeny čtyři koleje s topírnou o dvou stáních s malou točnou. Přísun vody pro lokomotivy byl vyřešen samostatnou budovou umístěnou u řeky Balinky s čerpadlem poháněným parním strojem. Pomocí potrubí byla voda čerpána do nádrže u topírny o obsahu 45 kubických metrů. Budova stanice, ale i ostatní objekty vycházely s typizovaných plánů určených pro rakousko-uherské železnice. S rozvojem města dochází ke zvyšování přepravních potřeb a z tohoto důvodu dochází k postupnému rozšiřování kolejiště stanice o další dvě koleje a vlečky včetně vybudování mohutného dřevěného portálového jeřábu. Nejrozšířenější přepravní komoditou bylo obilí a dřevo. Nedílnou součástí stanice byla i kolejová a silniční váha. V souvislosti s pořádáním manévrů v roce 1909 byla stanice elektrifikována. Vzhledem k tomu, že od roku 1932 byl zaveden provoz pomocí motorových vozů, byla rozšířena lokomotivní remíza o jedno stání a zřízeno zbrojení pro motorové vozy. V roce 1931 a následně v roce 1935 byla postavena velká skladiště na obilí na obou stranách stanice. Od roku 1939 se začala budovat nová trať na Křižanov, což zprvu ještě zvýšilo nároky na velkomeziříčskou stanici, avšak po otevření nového úseku v prosinci 1953 dochází postupně k redukci kolejiště, takže již na konci padesátých let má stanice o tři koleje méně a nákladní doprava je omezena pouze na obsluhu místních vleček. Dopravní budova přestala plnit svůj účel a prostory jsou využívány k bydlení. Nová stanice Velké Meziříčí nebyla vybavena zázemím pro zbrojení lokomotiv a motorových vozů, bylo tedy třeba nadále zajíždět na „staré“ nádraží, kde byly také prováděny drobné opravy. Voda pro parní lokomotivy byla stalé čerpána z řeky Balinky a ke zbrojení uhlím byl využíván zauhlovací výtah speciální konstrukce. Motorové vozy čerpaly naftu z podzemní nádrže. Část „starého“ nádraží sloužícího pro hnací vozidla byla jako strojová stanice Velké Meziříčí začleněna pod lokomotivní depo Jihlava. Protože nebyla únosnost traťového svršku dostatečně nastavena, bylo třeba udržovat provoz s parními lokomotivami až do roku 1976, jelikož nastupující motorové lokomotivy zde neměly přechodnost. Teprve po provedené dílčí opravě bylo možné v květnu 1976 přejít na motorový provoz a zázemí pro parní lokomotivy odstranit. S nárůstem nákladní dopravy v osmdesátých letech byly do Velkého Meziříčí nasazeny velké motorové stroje řady T478.1 a 2. Z tohoto důvodu byla dokonce prodloužena prohlížecí jáma v motorové remíze, přemístěno stanoviště ke zbrojení naftou (později dokonce zastřešeno) a také vybudována nová venkovní naftová nádrž. Po roce 1989 však dochází k výraznému poklesu nákladní dopravy a s tím souvisí i postupné omezování využívání strojové stanice. S vybudováním zbrojení naftou na „novém“ nádraží byla topírna na „starém“ nádraží se svým zázemím pro České dráhy nepotřebná a stala se terčem postupné devastace. Ještě před tím byly pro potřeby depa v Maloměřicích odstraněny dvě výhybky před topírnou a tím bylo znemožněno její využití pro kolejová vozidla. V současné době přijede na „staré“ nádraží lokomotiva jen výjimečně z důvodu obsluhy vlečky pily a objetí soupravy a pravděpodobně nebude dlouho trvat, kdy bude kolejová doprava do těchto míst zrušena úplně.

Popis modelu

Koncová stanice místní dráhy, která je vymodelována přesně podle stavu z období 50. let minulého století, kdy zde vrcholil provoz. Ve skutečnosti bylo postaveno nové nádraží a tato stanice následně začala ztrácet na významu. Stanice má 3 dopravní koleje, které jsou ještě navíc vybaveny spojkami, pro snadnější objíždění souprav. Dále má stanice další dvě koleje manipulační a několik kusých kolejí do místních vleček. Na samém konci je malé depo s remízou o třech stáních pro dvě lokomotivy a jeden motorový vůz. Nachází se zde také vodárna, unikátní zauhlovací výtah, vodní jeřáb a naftový stojan. Návěstidlo je pouze vjezdové mechanické s předvěstí.

Foto modelu: